1.den - středa 5.7.2023
Je tu den "D" a my se s tříletým zpožděním vydáváme na putování Bosnou a Hercegovinou tentokrát ještě prodloužené o pár relaxačních dní v Chorvatsku. V roce 2020 nám do tohoto výletu hodil vidle Covid a letos nastal čas plán oprášit. Vyrážíme ve sváteční den časně, již po půl páté ráno, s vidinou průjezdu Vídní před ranní špičkou, neb v Rakousku je dnes běžný pracovní den. Ve Vídni jsme v šest hodin, ale i takto časně je už slušně ucpaná a průjezd nám trvá celou hodinu. Zbytek cesty je však už úplně v pohodě a tak jsme krátce po poledni na chorvatsko-bosenské hranici. I zde je zdržení minimální, jen zběžná kontrola cestovních dokladů a jsme vpuštěni do země zaslíbené. V Izačići, tedy prvním městě za hranicemi, doplňujeme nádrž výrazně levnější bosenskou naftou, pořizujeme místní datovou sim kartu a po krátkém spočinutí pokračujeme k prvním cíli našeho výletu, kterým je národní park Una, pojmenovaný po krásné řece parkem protékající. Ještě se chceme někde zastavit na oběd, ale moc možností kupodivu po cestě není, až vlastně na samotné hranici národního parku, v městečku Orašac nacházíme u místního obchůdku otevřené bistro. Vybíráme tedy z místní poměrně skromné nabídky čevapi a Hyneček si dává pizzu. Jídlo není žádný zázrak, ale hlad úspěšně zahání. V obchůdku nakupujeme nějaké drobnosti, hlavně pečivo a už od pohledu naprosto delikátní půlku melounu. Před třetí hodinou přijíždíme k našemu prvnímu rezervovanému ubytování v apartmánech Vasva a Hazim přímo u tyrkysové řeky Una. Veškeré ubytování v Bosně jsme rezervovali přes Booking, ceny jsou tu vskutku přívětivé a u všech ubytování jsme měli možnost je zdarma rušit i den předem. Po hodince odpočinku po dlouhé cestě se pak po čtvrté odpolední vydáváme k největší atrakci NP Una, kterým jsou vodopády Štrbački buk. Poslední asi kilometr cesty k vodopádům, od místa kde se platí vstup, je po šotolinové cestě, ale nic co by běžné auto nezvádlo. Trošku dobrodružnější je jen parkování na docela hrbolaté louce, ale i to v pohodě zvládáme a můžeme se kolem stánků se vším možným vydat vstříc krásám místní přírody. Hukot vodopádů je slyšet už na parkovišti, ale pohledům je do poslední chvíle skrytý, protože se k němu přichází shora. První se tedy otevírá pohled na horní hranu vodopádu.
Dřevěný chodník pokračuje dále a poměrně rychle klesá k první vyhlídce na horní kaskády vodopádu, tam je ale aktuálně docela plno a tak rovnou pokračujeme dále na vyhlídku druhou, odkud se nabízí dechberoucí pohled na celé vodopády.
Kolem řeky se dá pokračovat ještě o kousek dále a na úplný závěr se dá sestoupit i přímo dolů k řece samotné. Sedíme na jednom z kamenů, chladíme nohy v ledové vodě Uny a kocháme se tou nádherou.
Cestou zpět nahoru se samozřejme opět ještě aspoň krátce zastavujeme na hlavní vyhlídce na vodopády Štrbački buk.
V pozdním odpoledni postupně ubývá lidí a tak si při návratu užíváme i pohled z první vyhlídky na hlavní kaskádu vodopádů.
A na samotný závěr samozřejmě nemůže chybět ani fotka u místního raftařského billboardu.
Po šesté hodině jsme zpět na ubytování, dopřáváme si mezitím již vychlazený meloun a relaxujeme na přilehlé velké zahradě.
Večer to vypadá na bouřku, ale krom černých mraků a pár hromů v dáli z toho nakonec nic není.