15.den - středa 19.7.2023
Jeden den lenošení úplně stačil a tak nás dnes krom koupání čeká aspoň trošku dobrodružnější program. Na jeho první část vyrážím časně ráno jen já sám, kdy se ještě za tmy vydávám autem pod masiv Tulove Grede, krásné vápencové kopce se spoustou lokací známých z filmů o Vinnetouovi. Vzhůru do kopců vede od městečka Obrovat sice šotolinová, ale i obyčeným autem úplně v pohodě sjízdná silnička. Díky ní se od hladiny moře dostanete až do sedla Vrhprag v nadmořské výšce 856 metrů. Tady je pár míst na zaparkování auta a odtud také vyrážím na výšlap vzhůru směrem k vrcholku Tulove Grede ve výšce 1120 metrů nad mořem. Sluníčko je prozatím schováno za obzorem a stoupání je tak vcelku příjemné. Zhruba za půlhodinku jsem v sedle pod vrcholovou částí masivu a právě tady mě zastihuje východ sluníčka a to díky oparu poněkud nesměle nasvěcuje vápencová skály vůkol. Prostě paráda.
Stezka ze sedla pokračuje směrem k vrcholovým partiím Tulove Grede a já neodolávám a vydávám se ještě kousek výše. Úplný vrchol vyžaduje kousek lehkého lezení a vzhledem k faktu, že jsem tu úplně sám si pokus o jeho dosažení raději odpustím. Koneckonců i bez jeho dosažení jsou výhledy parádní.
Je čas vrátit se zpět dolů k autu a za Luckou a Hynečkem na snídani. Cesta dolů mi ale kupodivu trvá déle než cesta nahoru za šera, pořád je totiž nač koukat a co fotit.
Po snídani si jdeme zaplavat a pak vyrážíme všichni společně na výlet do stejných míst, kde jsem byl ráno. Cestou se zastavujeme u vyhlídky na kaňon řeky Zrmanja, což je přesně to místo kde Old Shatterhand ujížděl Inču-čunovi na kánoi děravé jako ústa staré ženy.
Z vyhlídky pokračujeme autem vzhůru pod Tulove Grede, s jednou krátkou zastávkou u rozpadajících se pozůstatků domu v jedné ze serpentin. Málokdo by asi tipoval, že právě tady prožil dětství jeden z nejlepších fotbalistů současnosti, hvězda Realu Madrid, Luka Modrič. Ten se narodil 9. září 1985. Jeho tatínek Stipe pocházel z osady Modriči, maminka Radojka z nedalekého Kruševa. Luka je nejstarším z jejich dětí. Zatímco rodiče pracovali v textilní továrně v Obrovaci, Luka vyrůstal u dědečka v Modriči, kde často pásl kozy. V prosinci 1991, krátce po vypuknutí jugoslávského válečného konfliktu, srbští vojáci Modričova dědu a dalších pět obyvatel osady popravili, když hnal po ulici své stádo. Dům Modričových pak vypálili. Modričovi museli odejít do Zadaru, kde jako váleční uprchlíci sedm let bydleli v hotelu Kolovare a později v hotelu Iž. Právě na parkovištích těchto hotelů trávil Luka s míčem většinu času. "Válka mě udělala silnějším. Byly to těžké časy pro mě i rodinu, byli jsme na tom finančně hodně špatně. Nechci to v sobě vláčet věčně, ale taky na to nikdy nechci zapomenout," říká k tomuto období Modrič. Památeční fotka našeho malého fotbalisty na tomto místě samozřejmě nemůže chybět.
Kousek za ruinou končí asfalt a začíná šotolinová cesta. Ta je však široká, vcelku rovná a oproti těm bosenským opravdu v naprosté pohodě sjízdná s běžným autem s nízkým podvozkem.
Netrvá to dlouho a jsme opět v sedle Vrhprag odkud jsem ráno vyrážel vzůru na Tulove Grede. Teď je ale o poznání větší horko a sluníčko pálí jako bláznivé, takže se jdeme jen projít po okolí po místech spojených s filmy o náčelníkovi Apačů.
Krátce po poledni se vydáváme na krátkou cestu zpátky do Seline, tak ještě jedna fotka z cesty dolů do civilizace.
Odpoledne už jen obligátní relax v krásně prohřáté vodě Jadranu.
PŘEDCHOZÍ DEN - ÚTERÝ 18.7.2023 | NÁSLEDUJÍCÍ DEN - ČTVRTEK 20.7.2023