3.den - pátek 7.7.2023
Ráno nakládáme vše do téměř bezedného kufru naší oktavěnky a vydáváme se vstříc dalšímu bosenskému dobrodružství. To přichází poměrně zanedlouhlo na silnici M14.2 mezi vesnicemi Salati a Gudavac. V Google mapách i na mapy.cz takhle silnice vypadá vcelku v pohodě jako docela významný tah, i navigace nás tudy vede, takže jsme celkem překvapeni, když za obcí Salati postupně mizí asfalt, což zase tak překvapivé v bosenský poměrech není, ale hlavně když se po dalších pár kilometrech i šotolina mění na regulérní lesní cestu plnou kamení a serpentin. Postupně se s velkou opatrností vyškrábeme až nahoru na kopec, kde musím na chvíli zastavit a vyfotit si, kam jsme se to autem dostali, i když zrovna na tomhle místě je ta cesta vlastně úplně v pohodě.
Následně se po stejně bídné cestě spouštíme o dobrých tři sta výškových metrů níže do Gudavace a když se konečně ocitneme na asfaltu jsem opravdu rád, že už těch třicet kilometrů hrůzy máme za sebou. Jeli jsme je nakonec hodně přes hodinu. Do Jajců, kde je cíl naší dnešní cesty, by se samozřejmě dalo dostat i o dost jednodušeji, ale my máme v plánu během přesunu navštívit několik pozoruhodných míst bosenské přírody. Tím prvním je estavela s názvem Bobijaško oko, jejiž fotky mě při plánování trasy zaujaly. Estavela je krasový jev, podobný závrtu. Obvykle se voda vsakuje do estavely a ta působí jako ponor. Po silných deštích nabo při jarním tání ale může hladina hladina vody v krasovém systému výrazně stoupnout a estavela pak přebírá funkci vyvěračky. V době naší návštěvy jde o evidentní variantu ponor, ale aspoň na trošku vody štěstí máme, později v létě tu může být už úplně sucho.
Bobijaško oko je velice působivé místo, ale nějaký podrobnější průzkum nám kazí neuvěřitelná hejna komárů, která se na nás krvežíznivě vrhají po vstupu mezi okolní skály. Takový nálet jsem opravdu v životě nezažil a tak po chvilce focení následuji Lucku s Hynečkem, kteří prchli téměř okamžite po příchodu. Další zastávkou jsou vodopády Bliha na stejnojmené říčce. Místo je o poznání turističtější než Bobijaško oko, parkujeme na zpevněném parkoviši a po zaplacení spíše symbolického vstupného 3 BAM na osobu se po dřevěném chodníčku vydáváme dolů do údolíčka po jehož dně stezka pokračuje až pod samotný krásný vodopád.
Zkrápěni vodní tříští pod vodopádem chvilku odpočíváme a před výstupem zpět nahoru k autu se ještě vydáváme mrknout na vodní mlýnky kousek níže po proudu. Kousek od parkoviště se pak jdeme pokochat pohledem na vodopád z vyhlídky nad údolím.
Před další cestou si také chceme dát v místní výletní restauraci něco k obědu, ale po dvaceti minutách sezení bez povšimnutí obsluhy, která mezitím stihla vykouřit několik cigaret, to vzdáváme a pokračujeme v přesunu do Jajcí. Mimochodem kouření v restauracích je jedna z mála věcí, která nás v této krásne zemi neskutečně štvala, asi i proto, že díky zákazu kouření v Česku jsme na bezohlednost kuřáků, kteří si tu klidne půl metru od vás připalují jednu cigaretu za druhou a bezohledně vám čadí přímo do talíře, tak nějak zapomněli. Poslední plánovanou atrakcí, kterou máme v plánu navštívit během dnešního přejezdu je jeskyně Dabarská pecina. Ta je jedním ze dvou pramenů řeky Dabar. Jeskyně je krom volně přístupné vstupní části neprozkoumaná, její přesná délka ani hloubka nejsou známy. U vchodu do jeskyně se otevírá obrovský vnitřní prostor ze kterého vytéká již zmíněná řeka Dabar. Posledních pár kilometrů k jeskyni je po šotolinové cestě, ta je ale vcelku pohodově sjízdná i s běžným autem, jen poslední kousek dolů k jeskyni je docela prudké klesání, takže auto nakonec odstavujeme o kousek výše a poslední cca kilometr už jdeme po svých. Cestou se nám otevírají první pohledy na říčku Dabar, masiv z něhož vytéká a jež také skrývá jeskyni k níž míříme je skryt pod bujnou vegatací.
Zanedlouhou již po provizorním mostku z prken překonáváme vodní tok a ocitáme se u vstupního portálu jeskyně Dabarská pecina. Prostor uvnitř je opravdu impozantní a tak neváháme a vydáváme se na průzkum. Bohužel je celkem málo vody, na jaře jeskyni doslova protéká řeka, nyní jde spíš jen o slabý potůček.
Cestou zpět k autu trošku místní flóry a fauny.
A takhle nějak vypadá konec cesty do údolí k jeskyni, právě u této zatáčky jsme auto raději nechali a dále pokračovali pěšky.
V pozdním odpoledni jsme konečně v městečku Jajce, kde vcelku bez problému nacházíme ubytování rezervované v apartmánovém domě Apartmani Vodopad. Ubytování je parádní, s parkovacím místem a pár kroků od největší místní atrakce, tedy Plivského vodopádu. Po krátkém odpočinku se vydáváme na průzkum města, nejprve samozřejmě musíme na vyhlídku na vodopád, která je opravdu jen pár desítek metrů od našeho přechodného bydliště.
A s přicházejícím večerem si procházíme historické centrum Jajcí a stavujeme se i na vcelku dobrou večeři, jen teda smrad z cigaret čoudících nám přímo pod nos od sousedních stolů je fakt hodně protivný.
PŘEDCHOZÍ DEN - ČTVRTEK 6.7.2023 | NÁSLEDUJÍCÍ DEN - SOBOTA 8.7.2023