8.den - středa 12.7.2023
Na osmý den je naplánován z mého pohledu dost možná vrchol celé balkánské výpravy a tím je výšlap v horách NP Sutjeska. Rádi bychom podnikli tůru k jezeru Trnovačko, které leží už na čerhohorské straně hranice. Výchozím bodem je horské sedlo Prijevor, kam vede z Tjentiště zhruba dvacetikilometrová horská silnice, zpočátku asfaltová, postupem času však více a více off-road. Informací najdete na netu celkem dost, často dost rozporuplných, někdo píše, že je to normálním osobákem v pohodě, někdo že se to vyjet dá, ale žádný med to není a další lidé pak radí na tuhle cestu dvojkovou oktávkou s pohonem na přední nápravu raději ani nevyrážet. My to každopádně chceme aspoň zkusit a tak kousek za Tjentištěm platíme poplatek za vjezd na tuto cestu a rychlostí šneka se postupně víc a víc blížíme vysněnému cíli. Některé úseky jsou úplně v pohodě, na některých je to horší a pak jsou tu i takové, kdy visím očima na cestě a přemýšlím jakou trajektorii mezi šutry, výmoly a blátem zvolit a něco při tom neurazit. Je to každopádně celkem očistec, většinou se dočtete, že cesta nahoru trvá asi hodinu, přiznám se bez mučení, že my to jeli ještě o půlhodinku déle a znovu bych si tento zážitek opakovat nemusel. Ale nakonec za zadařilo, parkujeme na jednom z posledních jakž takže přístupných míst a můžeme vyrazit horám vsříc po svých.
Stezka se ze začátku vine v podstatě po vrstevnici úbočím nejvyšší hory Bosny Magliče.
Zanedlouho se otevírá výhled do údolíčka sevřeného horami, do kterého následně strměji sestupujeme.
I zespoda jsou výhledy parádní a je vhodné si tu na chvilku odpočinout a nabrat sílu k následnému finálnímu stoupání k jezeru Trnovačko.
Výstup je v čím dál větším horku opravdu výživný a tak jsme rádi, když konečně před sebou vidíme parádní amfitétr hor okolo jezera Trnovačko. V místní boudě platíme za vstup do čenohorské části NP, kupujeme něco studeného k pití a jdeme se kochat přímo k břehům jezera.
Pánská část výpravy neodoláva a jde se osvěžit do chladivích vod jezera.
Ještě chvilku se kocháme tou nádherou vůkol.
A pak je čas vydat se stejnou cestou zpět, sluníčko se na své pouti oblohou notně posunulo a tak si užíváme zase trošku jiného pohledy jak z údolíčka cestou.
Tak i ze závěrečného travezu pod Magličem do sedla Prijevor.
Ještě než se vydáme na strastiplnou cestu dolů do civilizace, jdeme se projít k vyhlídkové věži pár set metrů nad sedlem. Výhledy nejen na Maglič jsou odtud vskutku dechberoucí.
A pak už hurá zpět k autu a zatímco zbytek posádky si v klidu podřimuje, mě čeká půl druhé hodiny utrpení při cestě dolů na asfalt.
Naštěstí to nakonec společně s oktavěnkou zvládáme a v pozdním odpoledni se šťastně vracíme na naši horskou chaloupku.
PŘEDCHOZÍ DEN - ÚTERÝ 11.7.2023 | NÁSLEDUJÍCÍ DEN - ČTVRTEK 13.7.2023